Úryvek
Když byla matka těhotná, přála si, abych byl tvůrčí. Tenkrát ještě doktoři neměli geny tvořivosti natolik rozlišené, aby mohli bezpečně určit, jestli se bude jednat o nadání literární, hudební nebo třeba výtvarné. Tvořivost patřila do nadstandardního balíčku ve vyšší cenové kategorie. K tomu mi matka ještě zaplatila humor, slušně vyvinuté analytické myšlení a dobré vůdcovské vlohy. Chtěla ještě taky emoční citlivost a sportovní nadání, ale na to jí otec řekl, aby si nevymejšlela a že už na to stejně nezbývají peníze.
Další děti už rodiče neměli. Otec už nechtěl dalšího nastaveného a přirozeného dítěte se báli – bylo popsáno několik případů, kdy na sebe sourozenci z takto smíšených přístupů zaútočili, někdy i dost brutálně, došlo dokonce k úmrtí.
Když mi bylo pět, otec nás opustil. Matka o nikdy nahlas neřekla, ale myslím, že to bylo kvůli mně – matka sice tvrdí, že jsem si to namluvil, ale nepamatuji se, že by se mě za celé dětství otec nějak láskyplně dotkl. Jako bych byl pro něj jen děsivá, obludná hračka. Chlad z této strany mi bohatě vynahrazovala matka. Byl jsem její vymodlené dítě, její génius.
Časem se ukázalo, jak šťastnou náhodou bylo, že mi rodiče nepřikoupili další genetické předurčení. Takto přešlechtěné bytosti vzešlé z horentních rodičovských ambicí měly zkrácenou životnost – jako by samo tělo nemohlo unést tíhu dokonalosti. Takoví lidé vypadali v patnácti jako šedesátníci a málokdo se dožil dvacítky. Trh s prenatálními genetickými modifikacemi pak doznal řadu restrikcí. Byl stanoven maximální počet úprav. Na některých nelegálních pracovištích v Americe a Rusku prý tato nařízení nerespektovali a experimentovalo se dál, ale nikdo to oficiálně neprokázal.
Když jsem vyrůstal, neměl jsem pocit, že bych byl nějak výjimečný. Chodil jsem do školy, kde každý vynikal nějakým talentem, jehož množství však překvapivě nezáviselo jen na tom, kolik byli rodiče ochotni před narozením potomka vysolit. Jako by křehká alchymie tvořivosti odmítala plně podřizovat lidským zásahům. Já sám jsem nebyl v ničem tak docela nejlepší, ale to mi bylo jedno. Celkem brzy jsem zjistil, že mě nejvíc přitahuje film. Ještě na střední jsem natočil několik krátkých videí, dvě z nich byla úspěšná, to třetí jsem ve své oficiálním životopise střízlivě zatajil. Když mi bylo osmnáct,měl jsem jasno, co chci dělat. Budu režírovat a moje snímky budou slavné. Jenže zhruba v té době spustili vědci první, zkušební verze tvořivých strojů.
Žádné komentáře:
Okomentovat