Bílou nití
Historka tradující se v rodině Anny Bobrekové
Britský král Eduard VII., u nás známý také jako vévoda z Lancasteru, nastoupil na trůn po smrti své matky královny Viktorie v roce 1901. Eduard udával tón v módě a prakticky zavedl smokingy. Málokdo ale ví, že za jeho láskou ke smokingu stojí píle jednoho těšínského krejčího z Rakouska-Uherska.
To bylo tak: záhy po svém nástupu na trůn, znuděn ceremoniálními obleky, uchýlil se Eduard ve svém volnu k nošení tvídových obleků. Jeho žena Alexandra Dánská ovšem nerada viděla svého muže v něčem natolik “venkovském”, tvíd pro ni představoval oblečení vhodné tak na lov. Rozmrzelý remcáním své ženy, rozhodl se Edurad tvíd pověsit na hřebík. Aby sehnal odpovídající náhradu, dal vyhlásit soutěž – kdo vymyslí volnočasový oblek hodný krále, tomu bude vyplaceno tisíc liber a stane se vrchním dodavatelem vítězného oděvu pro královský dvůr. Tato výzva byla tak lákavá, že se o ní brzy doslechla celá Evropa a krejčí ze všech zemí se předháněli v tom, kdo navrhne lepší oblek. Eduardovy míry bylo možné získat za odpovídající částku na černém trhu. V Českém Těšíně se o soutěži doslechl panský krejčí Bobrek, shodou okolností taky Eda. Eda získával nápady na své střihy většinou z Vídně, která byla před provinciemi vždy o krok napřed a vrchnost si nemohla vynachválit jeho inovace. Eda moc dobře věděl, že Britové si potrpí na všechno tradiční a správně usoudil, že bláznivé změny a efektní ozdůbky nejsou v tomto případě na místě. Nemaje potuchy o pravém důvodu soutěže, zaměřil se na vládcův oblíbený tvíd a posléze přešel k manšestru, ze kterého spíchl celkem slušivý klasický vycházkový oblek. Když byl s prací hotov, chystal se oblek odeslat. Ten večer ovšem do jeho skromného domova vtrhnul místní obchodník Keller a za ucho táhnul svého pubertálního syna v roztrženém smokingu. Mají jít ten večer do divadla, smoking stál majlant a Bobrek přece nabízí záruční servis! Krejčí popatřil na rozsah škod a otevřel šuplík s černými nitěmi – byl prázdný! Eda se tak zabral do svých manšestrových experimentů, že ho dočista zapomněl doplnit. S děravým smokingem v ruce se horečně rozhlížel, co mu vlastně v dílně zbylo? Ukázalo se, že v potřebném množství mu zbývá už jen nit bílá. Eda zatnul zuby, pomodlil se ke všem svatým a zasednul k šití. Do hodiny byl smoking vyspravený a Keller s podrostkem spokojeně odešli. Bílou nit Eda zamaskoval tak dovedně, že o ní neměli zákaznici tušení. A to mu vnuknulo nápad.
O několik týdnů později shlížel Eduard ze svého trůnu na prezentaci soutěžních kousků a v duchu si smutně přiznával, že nesvěřit veřejnosti manželčinu nenávist ke tvídu byla chyba. Víc jak polovina obleků musela být z tohoto důvodu diskvalifikována. Sluha oznámil, že následující kousek pochází až z dalekého českého “Češína” a je obzvláště vhodný do opery. Eduard pohlédl na černý smoking a tvář se mu trochu rozjasnila. Mírně obyčejné, ale klasické, ocenil kousek panovník. Sluha vzhlédl od dopisu a zadíval se s překvapeným výrazem na smoking. Prý je to ušité bílou nití. Eduard vstal z trůnu a jal se smoking prozkoumávat osobně. Pravda, po nějakých nitích ani stopa, stehy jsou zamaskované dokonale. Ale že by to bylo ušité bílou nití, tomu král neuvěří, dokud se sám nepřesvědčí.
O týden později otevřel Eda Bobrek dveře britské delegaci, která mu s provinilým výrazem předala tisíc liber a smoking k záruční opravě.
Žádné komentáře:
Okomentovat