Oběd
Dvojstup
dětí držících se za ruku odcházel z jídelny k povinnému
odpolednímu spánku. Místnost s typickým zápachem šizeného
jídla vyráběného ve velkém najednou utichla. Bílé stolečky
s průhlednými igelitovými ubrusy zůstaly až na jeden
opuštěné.
Kluk
zatínal ruce do sedátka rozviklané židličky. Před ním ležely
dva talíře. Hluboký a mělký. Oba měly modrý okraj, což jim
dodávalo mezi dětmi na exkluzivitě, neboť naprostá většina
sterilního nádobí školky byla čistě bílá. Situaci ovšem
samotné talíře s modrými pruhy, o které je vždy největší
bitka, zachránit nemohly.
Hluboký
talíř ukrýval kalnou louži zažloutlé tekutiny. V ní
ztroskotalo dvanáct bílých kuliček, nabobtnalých a rozbředlých,
z nichž každá měla černou tečku připomínající pupík.
Společně pak vypadaly jako vyloupané oči trpasličí mrtvoly.
Mezi mléčnou hmotou uvízlo ještě pár oranžových kusů, jako
by zvráceného tvůrce tohoto díla napadlo na poslední chvíli
zachránit jej alespoň barvami. Přesolená kroupová polévka.
Bezchybný
drdol učitelky nedovoloval únik ani jednomu vlasu. Z herny
donesla kašpárka v červenobílém oblečku a usadila ho
naproti klukovi. Hloupá domněnka dospělých, že hračky dodají
dětem na odvaze. Kluk byl v rozpacích, když sledoval
čtyřicátnici, jak imaginárně krmí neživou věc. Její tenké
rty se najednou rozvlnily, vyklouzla z nich dokonce část
houbovitého jazyka, a ústa začala na prázdno žvýkat. Kašpárek,
plně v její moci, si za pomoci učitelčiných rukou začal
hladit vytahané bříško.
Kluk
stiskl sedátko židličky ještě silněji, až mu zbělely klouby.
Křečovitě se držel umělé hmoty a kroutil hlavou. Bezchybný
drdol učitelky se odrážel a leskl ve vypouklé části odložené
a doposud nepoužité lžíce. Přejela si po něm ze zvyku rukou,
aby se ujistila, že ani jeden vlas neunikl sevření sponky.
Odsunula polévku a nabídla klukovi obsah mělkého talíře.
Ten
by se dal rozdělit na tři nestejně velké části, z nichž
dominantní byla šedivě zelená hmota rozpatlaná díky nešetrnému
kydnutí od kuchařky po celém prostředku talíře. Green, blesklo
klukovi najednou hlavou a vzpomněl si na lekce angličtiny ve
školce. Zelené cákance dopadly i na rozkrojené vajíčko a
strojově vyráběné bramborové knedlíky. Špenát.
Kluk
se díval skrz učitelku na obrázky na zdi, které měly oživit
interiér budovy ze sedmdesátých let. Pětileté děti ještě
nemají vyvinuto kritické myšlení, a proto na nástěnce visely
více či méně povedené variace na téma zvířátka, podzim a
moje maminka. Jeho robot utíkající z hořícího letadla mezi
káčátky a barevným listím nebyl.
Kašpárek
byl dočasně propuštěn z názorné ukázky vzorného
stolování. Bezchybný drdol učitelky už tak bezchybně nepůsobil.
Na levé straně se jí i přes veškerou pečlivost začal uvolňovat
pramen vlasů. Chřípí nosu se rozpohybovalo a připomínalo hroší
vydechování. Ona si chce dát cigaretu. On se bojí a má zlost.
Kluk zatnul bříška prstů do sedátka ještě více a pohledem se
vpil do překrojeného vajíčka. Učitelka se rozhodla učinit další
pokus o nasoukání oběda do klukova žaludku. Vzala netknutou
vidličku a nůž a snažila se rozdělit obsah talíře na dvě
stejné poloviny. Poslední kompromis, který hodlá akceptovat. Její
pohyby byly natolik agresivní, že kapka špenátu přiletěla i na
chlapcovo tričko. Zlostné oči vypalovaly do klukovy ofiny cejch
potížisty.
Kluk
ale ze svého sevření sedátka nepolevil. Nezvedl hlavu a nemohl
tak vidět rudnoucí tváře učitelky. Kašpárek seděl naproti
němu bez jakékoli změny.
A
pak, nejdříve jakoby zdálky, se ozvalo zvonění telefonu. Drnčivé
a táhlé. Učitelka to pochopila jako chvilkové vysvobození.
Ulízla si drdol a odešla do ředitelny. Stisk klukových rukou
povolil. Musel chvíli zavírat a otevírat pěst, aby se prokrvily
dočasně nepoužívané končetiny. Vzal lžíci a nabral s ní
kroupy s mrkví. Na okamžik jej napadlo dát si sousto do úst,
ovšem černé pupíky krup jej od tohoto nápadu odradily. Nakonec
položil lžíci na stůl, přepečlivě a opatrně, a pasoval ji do
role katapultu. Stačí jen prudce zmáčknout konec lžíce. Kroupy
se postupně rozlétaly po celé místnosti a jedna mrkev trefila i
obrázek slepice s kuřátky.
Instinktivně
si šáhl na kalhoty. Byly bez kapes. Bezradně se podíval na
kašpárka a doufal, že jej vysvobodí. Vzal loutku a posadil si ji
na klín. Vyhrnul jí červenobílé šatečky. Staré hračky ve
školce mají určité výhody plynoucí z jejich
opotřebovanosti. Zaryl vidličku do zšeřelého švu a prudce
škubl. Z kašpárkových zádíček se vyvalily kousky
molitanu. Škubl ještě víc a záda loutky se rozpárala až
k nohám. Prasklina s deroucím se molitanem vypadala jako
vyhřezlá páteř. Lžící, která pozbyla své funkce katapultu,
rval špenát do kašpárkových útrob a pěchoval tuto mazlavou
hmotu směrem dovnitř. Transplantace špenátu se sice zdařila, ale
vajíčko a knedlík už nebylo kam dát. Rozhodl se, že bude méně
nápadné zneškodnit jen učitelkou určenou polovinu. Rozpáral
tedy i hlavičku, pěkně nitku po nitce, s přesností
budoucího neurochirurga, a prozřetelně z ní vyndal molitan.
Přes kašpárkovo temeno se klikatila linie řezu. Obohatil obsah
kašpárkovy hlavy o zbytek oběda. Pečlivě zakryl rány oblečkem
a čepičkou a usadil kašpárka s novými vnitřnostmi zpět na
jeho místo.
Uslyšel
blížící se učitelku. Na stole však stále ležely kusy
molitanu. Narval si je bezmyšlenkovitě do pusy. Všechno lepší
než špenát, vyplivne to později. Hlavně příliš nestiskávat
zuby, neboť pachuť molitanu a jeho měkkost vyvolávaly dávící
reflex. Konečně k němu došla učitelka. Pedagogická čest
byla v jejích očích obhájena. Pro jistotu se podívala do
odpadkového koše i pod stoleček, vyhrnula klukovi triko. I přes
použití metod, za které by se nemusel stydět žádný dozorce,
nebyly na místě činu nalezeny usvědčující důkazy o nedojedení
oběda. Učitelka tedy neskrývala nadšení a jemně vzala kluka za
ruku. Chlapec se usmíval a cítil vpíjející se sliny do molitanu
v jeho puse. Konečně může jít za ostatními. Konečně to
má za sebou. Ale ne nadlouho, uvědomil si, zítra je k obědu
dušená mrkev. Z poličky v herně spadl medvídek.
Žádné komentáře:
Okomentovat