Historka tradující se v rodině Anny Sophie Bobrekové
Britský král
Eduard VII., u nás známý také jako vévoda z Lancasteru, nastoupil na trůn po
smrti své matky královny Viktorie v roce 1901. Eduard udával tón v módě a
prakticky zavedl smokingy. Málokdo ale ví, že za jeho láskou ke smokingu stojí
píle jednoho těšínského krejčího z Rakouska-Uherska.
To bylo tak:
záhy po svém nástupu na trůn, znuděn ceremoniálními obleky, uchýlil se Eduard
ve svém volnu k nošení tvídových obleků. Jeho žena Alexandra Dánská ovšem
nerada viděla svého muže v něčem natolik “venkovském”, tvíd pro ni představoval
oblečení vhodné tak na lov. Rozmrzelý remcáním své ženy, rozhodl se Edurad tvíd
pověsit na hřebík. Aby sehnal odpovídající náhradu, dal vyhlásit soutěž – kdo vymyslí
volnočasový oblek hodný krále, tomu bude vyplaceno tisíc liber a stane se
vrchním dodavatelem vítězného oděvu pro královský dvůr. Tato výzva byla tak
lákavá, že se o ní brzy doslechla celá Evropa a krejčí ze všech zemí se
předháněli v tom, kdo navrhne lepší oblek. Eduardovy míry bylo možné získat za
odpovídající částku na černém trhu. V Českém Těšíně se o soutěži doslechl
panský krejčí Bobrek, shodou okolností taky Eda. Eda získával nápady na své
střihy většinou z Vídně, která byla před provinciemi vždy o krok napřed a
vrchnost si nemohla vynachválit jeho inovace. Eda moc dobře věděl, že Britové
si potrpí na všechno tradiční a správně usoudil, že bláznivé změny a efektní
ozdůbky nejsou v tomto případě na místě. Nemaje potuchy o pravém důvodu
soutěže, zaměřil se na vládcův oblíbený tvíd a posléze přešel k manšestru, ze
kterého spíchl celkem slušivý klasický vycházkový oblek. Když byl s prací
hotov, chystal se oblek odeslat. Ten večer ovšem do jeho skromného domova
vtrhnul místní obchodník Keller a za ucho táhnul svého pubertálního syna v
roztrženém smokingu. Mají jít ten večer do divadla, smoking stál majlant a
Bobrek přece nabízí záruční servis! Krejčí popatřil na rozsah škod a otevřel
šuplík s černými nitěmi – byl prázdný! Eda se tak zabral do svých manšestrových
experimentů, že ho dočista zapomněl doplnit. S děravým smokingem v ruce se
horečně rozhlížel, co mu vlastně v dílně zbylo? Ukázalo se, že v potřebném
množství mu zbývá už jen nit bílá. Eda zatnul zuby, pomodlil se ke všem svatým
a zasednul k šití. Do hodiny byl smoking vyspravený a Keller s podrostkem
spokojeně odešli. Bílou nit Eda zamaskoval tak dovedně, že o ní neměli
zákaznici tušení. A to mu vnuknulo nápad.
O několik týdnů
později shlížel Eduard ze svého trůnu na prezentaci soutěžních kousků a v duchu
si smutně přiznával, že nesvěřit veřejnosti manželčinu nenávist ke tvídu byla
chyba. Víc jak polovina obleků musela být z tohoto důvodu diskvalifikována.
Sluha oznámil, že následující kousek pochází až z dalekého českého “Češína” a
je obzvláště vhodný do opery. Eduard pohlédl na černý smoking a tvář se mu
trochu rozjasnila. Mírně obyčejné, ale klasické, ocenil kousek panovník. Sluha
vzhlédl od dopisu a zadíval se s překvapeným výrazem na smoking. Prý je to
ušité bílou nití. Eduard vstal z trůnu a jal se smoking prozkoumávat osobně.
Pravda, po nějakých nitích ani stopa, stehy jsou zamaskované dokonale. Ale že
by to bylo ušité bílou nití, tomu král neuvěří, dokud se sám nepřesvědčí.
O týden později
otevřel Eda Bobrek dveře britské delegaci, která mu s provinilým výrazem
předala tisíc liber a smoking k záruční opravě.
Na této historce se mnou bude pracovat Markéta Stará z DAMU, se kterou také dáváme dohromady komiks Americké nebe. Ten je adaptací mého bakalářského scénáře.
Žádné komentáře:
Okomentovat